Novinky

Klaus, nebo Švejnar?

05.01.2008, 22:12

Který prezident by byl lepší? Který má více zkušeností a úspěchů? Jak kandidáti rozumí naší a mezinárodní politice a jak se k ní staví? Jaké jsou jejich názory na globální otázky? Jak hodnotí úspěch české transformace a jaké mají šance? Je lepší přímá, nebo nepřímá volba prezidenta?

Znalost země, politiky

Václav Klaus, pozitivní

Jan Švejnar, negativní

Václav Klaus má dobré znalosti a orientaci v České republice a Českých dějinách. Pomáhá mu to v politické orientaci, díky které má lepší možnosti zásahu a tahání za nitky uvnitř různých politických stran, v tlaku a komunikaci s veřejností.

Jan Švejnar má naopak výhody v tom, že nebyl do České politické scény zapojen. Není tedy ovlivněný všemi skandály, například tunelováním v období kupónové privatizace. Přichází jako nový vítr, s čistým štítem a zahraničními zkušenostmi, je u něj ovšem značná absence znalostí o České republice.

Globální oteplování a jeho řešení

Václav Klaus, stanovisko ZÁPORNÉ

Jan Švejnar, stanovisko KLADNÉ

Naše společnost se nachází v tzv. postdemokracii. Jde o společnost opírající se o vědomosti vědy a odborníků, které jsou přenášeny pomocí různých ministerstev, zákonů a v rámci politických programů do státu.

Radim Tolasz, klimatolog z ČHMÚ: „Politici by se neměli zajímat zda-li globální změna klimatu existuje, ale měli by dát na odborný posudek odborníků“. Z logiky věci plyne, že by politici měli rozhodovat pouze v tom, jak hrozícímu nebezpečí čelit a jak mu předejít. Je možné mu čelit a předcházet různými opatřeními podle různých politických názorů, jak levicových, tak pravicových, nebo zelených, nebo je také možné problému nečelit vůbec. V tom případě se ale jedná o nekompetenci, nikoliv omluvitelnost polymorfií společnosti, nebo politické strany. Václav Klaus se nezabývá sice přímo existencí, nebo neexistencí globálního oteplování, ale vlivu člověka na jeho průběh. Ten vidí jako nulový, zatímco Jan Švejnar si myslí, že je zásadnějšího charakteru. Vědci přitom mají jasno. Podle letošní zprávy Mezinárodního panelu pro změny klimatu (IPCC) globální zvýšení průměrných teplot od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně způsobeno zvýšenou koncentrací skleníkových plynů v důsledku činnosti člověka.

Ekonomové často dávají na jednu stranu misky váhy planetu a na druhou peníze. Podle vyjádření Václava Klause lze hodnotu zdrojů přepočíst na peníze. Například pokud začne docházet ropa, komodita se zdraží a bude se muset začít používat jiný zdroj energie. Což je pro neekonoma nesmysl, neboť ekonomie se nedá vztahovat na všechny obory. Nelze vztahovat třeba na kulturní památky – ne všechny jsou schopny sebe samy zaplatit, to však neznamená, že nemají žádnou hodnotu. Tato teorie absolutně postrádá smysl v ochraně přírody. Různé živočišné druhy se nemohou zachránit, pokud je budeme přepočítávat na peníze – ne všechny zvířata lze chovat, nebo zachovávat, či přepočítávat do ekonomického vzorce. Pokud se navíc na přírodu podíváme humánně, pak již vůbec nejde spočítat hodnotu svobody zvířat.

Pokud bychom se na otázku dívali jen ekonomickým pohledem, pak bez člověka peníze, zlato, či drahokamy, nebudou mít žádnou hodnotu. Na věc se lze jistě dívat i tak, že se nás bezprostředně netýká, ale tomu tak není. I kdybychom vypustili to co nám ekologové tvrdí, že častější extrémní rozdíly počasí předznamenávají globální změnu podnebí, dokážeme si jistě uvědomit, kolik nás extrémní rozdíly stojí již dnes. Pokud napadne více sněhu, zafouká více větru, nebo více zaprší, přestává fungovat infrastruktura - dopravní, energetická, telekomunikační a jiná.

Al Gore ve svém dokumentu An Inconvenient Truth (Nepříjemná pravda) ukázal jako příklad žábu, která se hodí do nádoby s ohřívající vodou. Jak se voda postupně zahřívá, žába na ní nijak nezareaguje a postupně se uvaří. Pokud však žábu hodíme rovnou do horké vody, ihned vyskočí. Pokud si budeme zvykat na vzrůstající extrémní rozdíly počasí, pak postupně všichni zemřeme. Pokud si budeme změn vědomi a budeme se jim bránit, pak máme šanci novou dobu ledovou přežít.

Václav Klaus tvrdí, že i kdyby ke globální změně klimatu mělo dojít, pak vyjde člověka laciněji, pokud s tím bude dělat něco potom, než teď. Je zajímavá představa, že budeme čekat, až nám automobil před barákem zrezne a pak se pokusíme koupit novou kastli, do které dáme opotřebený a zanedbaný motor, místo toho, abychom si platili krytou garáž a starý automobil později v dobrém stavu prodali a místo koupi kastle peníze přidali k penězům za prodej ojetiny a pořídili si nový, ekonomičtější a ekologičtější automobil.

Video může působit poněkud úsměvně, ovšem úsměvné není to, že hlas Václava Klause je slyšet jak doma, tak v zahraničí a najdou se skupiny lidí, kteří jeho tvrzením přikládají nějakou váhu. A teď k faktům. Za posledních 100 let se teploty zvýšily v průměru o 0,75 stupně Celsia. Pro příštích 20 let odhadují vědci zvýšení teploty o 0,4 stupně Celsia. Za 20 let bude tedy teplota o 1,16 stupňů vyšší, což znamená pravděpodobné vyhynutí až 30% živočišných a rostlinných druhů. Navíc tato teplota může vychýlit rovnováhu globálního systému, což může vést k razantní změně klimatu – k době ledové. Lze totiž předpokládat změny hydrosféry v hospodaření s vodou a změnu hustoty Golfského proudu při tání ledovců, který by se pod těmito vlivy mohl zastavit. Při zastavení Golfského proudu je pravděpodobnost doby ledové velmi vysoká.

Již nyní mnoho živočišných a rostlinných druhů vyhynulo. Z těch mediálně známějších jsou to lední medvědi, pod kterými mizí led (podle vědců přežije rok 2050 pouze třetina současné populace - 16 000 ze současných 50 000, celá oblast Arktidy bude úplně bez ledu) a korálové útesy (odhaduje se zmizení cca 80% do roku 2100). Přičemž korálové útesy jsou jedním z nejdůležitějších ekosystémů naší planety. Žije v nich přibližně 25% mořských živočichů, které potřebují k přežití větší živočichové. Po vyhynutí útesů lze předpokládat fatální následky pro ekosystém celé planety.

Evropská unie a globalizace

Václav Klaus, stanovisko ZÁPORNÉ

Jan Švejnar, stanovisko KLADNÉ

Václav Klaus je v Česku i v zahraničí znám jako velký euroskeptik, na rozdíl od Jana Švejnara, který je známý svým proevropským postojem. Václav Klaus se v zahraničí, jako euroskeptik, proslavil již v roce 2005, kdy vydal svojí knihu „Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě?“, kde, podle odborníků, evropskou ústavu popisoval nevídaně, téměř až militantně negativně a Evropskou Unii srovnával s RVHP, na což místopředseda Evropského parlamentu (EP) Roco Vidal-Quadras reagoval tím, že Václavu Klausovi poslal dopis známý jako „Pane Klausi, nemaťte Čechy“, který byl vytisknut v Lidových novinách. Dále prohlásil, že Václav Klaus svými nepravdivými argumenty deformuje českou diskuzi o euroústavě. Ten zase na oplátku přešel do protiútoku s tím, že místopředseda EP uráží hlavu Českého státu a uráží tak celý členský suverénní stát. Na to zase reagoval předseda ústavního výboru Evropského parlamentu Jo Leinen, který prohlásil: „Klaus říká lživé a nepravdivé věci, doufám a jsem přesvědčen, že váš parlament a občané mají pozitivnější názory. Národ v srdci Evropy by se neměl dostat na okraj politické periferie.“

V médiích se tak odstartovala hádka Václava Klause s celou EU. Václav Klaus se snažil zmobilizovat občany na svou podporu, o kterou žádal i vládu, ani jedno se mu však nepodařilo. Podle průzkumů za ním lidé nestáli a s vládou byl v období, jak pojmenovali čeští politologové, studené války. Naopak proti němu vystoupil razantně Lubomír Zaorálek, který byl českým nejoblíbenějším politikem. Jediná strana, která za ním stála, byla tradičně opoziční ODS, která však byla bez jakéhokoliv vlivu.

Václav Klaus se snažil získat alespoň zastání u šéfa EP Josepa Borrella, avšak i zde pohořel. Ten podpořil čelné europoslance tím, že jejich vyjádření nepředstavovala nedostatek úcty vůči svrchovanému státu, nýbrž reakci na osobní názory politika.

Václav Klaus tím však boj s Evropskou unií neskončil. Naopak začal bojovat proti celému světu, když se postavil proti stanovisku IPCC o globálním oteplování. Přidal se na stranu amerických konzervativců institutu Heartland Institute a osobně začal napadat Al Gora, známou politickou osobnost věnující se tomuto tématu. Václav Klaus se tak stal celosvětově známý jako osoba bojující s pozitivní globalizací.

Kvůli jeho výrokům o globálním oteplování a jeho přednášce na OSN, kterou chtěl docílit blokování řešení tématu, se s velkou pravděpodobností Česká republika nestala nestálým členem Rady bezpečnosti OSN, kde mohla prosazovat své zájmy a ideologie. Hlasy jsme totiž neobdrželi od ekologických a ostrovních států a od států závislých na rybolovu. Česká republika tak musela z kandidatury odstoupit.

Ekonomická transformace

Václav Klaus: úspěšná

Jan Švejnar: debakl

Jan Švejnar považuje ekonomickou transformaci, která byla učiněna po pádu diktatury v České republice, jako debakl. Domnívá se, že transformace, za období 12 let po pádu totalitního režimu, byla ekonomicky neefektivní. Obecně lépe, podle něj, probíhala v západních zemích vyjma České republiky.

Za vlády ODS se Česká republika dostala do recese díky zmrazení přehřáté ekonomiky a díky neúspěšným privatizacím. Především díky kuponové privatizaci. Ta měla státní jmění vrátit českým občanům skrze systém kupónové privatizace, místo toho zákony de facto donutila Viktora Koženého fondy vytunelovat (zdroj: Wikipedie). Začalo se používat slovo „tunelování“, které od nás později přejal celý svět.

V tomto období navíc vznikla aféra tzv. Sarajevský atentát. Média totiž informovala o tajných účtech ve Švýcarsku a dalších finančních machinacích. Mělo se jednat o konta ODS, kam strana měla tunelovat státní peníze pomocí privatizací. Na veřejnosti promluvil „korunní princ“ strany Ivan Pilip, společně s dalším vlivným členem Janem Rumlem a vyzvali Václava Klause, aby odstoupil z čela ODS (Václav Klaus byl zrovna v Sarajevu a pojmenoval tento čin jako Sarajevský atentát, označení pak převzala média). Václav Klaus se urychleně vrátil do země, koalice se rozpadla a Václav Klaus podal demisi. Bouřlivý politický vývoj skončil prakticky až se vznikem US, která měla stranu, posetou skandály nejrůznějších finančních machinací, nahradit. Tento cíl se jí však nepodařilo splnit a ODS, která dodnes skandály nevysvětlila, ji vytlačila z politické scény.

Václav Klaus na ekonomickou transformaci naopak pohlíží jako na mimořádně úspěšnou. Tvrdí, že země neprožila recesi, ale transformační otřes, což je nutná a nevyhnutelná fáze při přechodu ekonomiky ke zcela jiným parametrům. „V jistém slova smyslu se dá říci, že spor není až zas tak moc sporem o transformaci, jako – poněkud paradoxně – sporem o komunismus. Jan Švejnar a jemu podobní (K. Laski, K. Dervis, S. Fischer, G. W. Kolodko, D. M. Nuti, ale i M. Zeman, P. Mertlík, J. Mládek) nechápou absurditu komunistické ekonomiky a myslí si, že původní úroveň outputu (skutečná i statisticky vykázaná) může přetrvat i v tržní ekonomice. To je zcela absurdní,“ dodává Václav Klaus.

Conclusio

Jisté je, že volba prezidenta nebude přímá a bude parlamentní. Přímou volbu nám slibují všechny parlamentní politické strany, ovšem volba zůstává stále stejná. Přímá volba má ale nevýhody, které si možná ne každý uvědomuje.

Hodnotí v ní totiž často zaujatí redaktoři a moderátoři, podle kterých teprve hodnotí voliči. Je nutno podotknout, že média masově zbulvarizovala, a tak se většina voličů nedoví ani tak zásadní argumenty pro a proti danému kandidátovi, jako spíše osobní, emotivní a nedůležité podrobnosti.

Ve volbě nepřímé (poslanecké a senátní) se volí politicky. Zásadní tedy není obraz zkreslených médií a populistického rčení. Zásadní věcí jsou především zkušenosti, politické názory a bohužel i kupčení. Je ale důležité uvědomit si, že politici dovedou odhadnout, nebo vědět, co od kandidáta mohou čekat lépe, než drtivá většina obyvatelstva. Obecně občané znají kandidáta jen povrchně. Neznají zcela ústavu, šíři a možnost prezidentova působení.

Další věcí k zamyšlení, která do zakončení článku jistě patří, je odhad vítězného kandidáta. Václav Klaus má podporu celé ODS. Pokud by Václav Klaus nebyl zvolen, pak je vysoká pravděpodobnost, že padá vláda (více ve starším článku Prezidentem musí být Václav Klaus! Za každou cenu?). To tlačí koaliční partnery k tomu, aby Jan Švejnar nevyhrál. KDU-ČSL je stále nerozhodnuta, podobně jako KSČM. Jde o politické strany, kterým tolik nezáleží na kandidátovi, který případně vyhraje, na jeho politických názorech, nýbrž na tom, co z jeho znovuzvolení získají. A zde má Václav Klaus velkou výhodu. Jednou z výhod, která byla popsána na začátku článku, je jeho zkušenost v české politice. Druhá výhoda je, že je nominovaný nejsilnější politickou stranou v koalici. Ta totiž za jeho zvolení může rozdat stranám, díky kterým jej podpoří, výhody. Jan Švejnar má podporu strany ČSSD (možná však nikoliv celé) a Zelených. To je na poslaneckou sněmovnu příliš málo hlasů, natož na senát, kde má ČSSD minimum poslanců. Přesto se šance Jana Švejnara nezdají být úplně nulové. Má dobré zkušenosti ze zahraniční politiky, je dobrou alternativou ekonomického myšlení Václava Klause a navíc hodlá odstartovat kampaň. Do kampaně chce vložit, podle svých slov, až 1/2 milionů korun ze svých úspor (oslovili jej i sponzoři, myslí si ale, že vybraný způsob je v tomto případě vhodnější), objet zemi a představit se občanům. Může tak vyvinout tlak nejen na senátory, ale také na nerozhodnuté parlamentní strany pomocí jejich voličů. Mohli bychom se nakonec dočkat toho, že by pro Švejnara zvedli ruku i někteří senátoři ODS.

Na úplný závěr se zamysleme nad tím, který kandidát by byl pro Českou republiku nejlepší. Pokusme se na to podívat bez emocí a apoliticky. Každý z nás má priority nastavené jinak a podle nich je potřeba hodnotit. Je pro naši budoucnost podstatné, že někdy v minulosti, kandidát neprovedl transformaci třeba úplně úspěšně, nebo že dokonce transformace skončila debaklem, ač to s prezidentskou funkcí nesouvisí? Je pro nás větší priorita, aby prezident znal výborně naší zemi, nebo aby nepošlapával snahu lidstva v záchraně planety? Věříme více na vnitrostátní a mezinárodní teamovou hru, nebo na individualismus?

Komentáře » přidat

sledovat diskuzi: E-mailem | RSS

Dave