Doporučené RSS

Anketa

Žádná anketa není dostupná

>ukončené průzkumy<

Novinky

Policie, Politika a Korupce

24.10.2007, 18:02

Žijeme opravdu v demokratickém státě kde o sobě rozhoduje každý jednotlivec? Nebo žijeme v komerčních celcích a zájmech pár vyvolených, na které všichni pracujeme? A ti vyvolení, zaslouží si to? Nebo těží z naší nevědomosti, udržují nás v mantinelech, abychom nemohli dělat to co oni, pomocí policie a udržovali si tak své otroky na uzdě? Proč pro někoho platí zákon a pro někoho nikoliv? Zákony platí pro nižší kastu. Ta vyšší má moc a policie si je toho moc dobře vědoma. Zdá se, že i zde platí pravidlo vůdců. Kdo zabije desítky lidí je vrah. Kdo jich zabije tisíce, je dobyvatel. Tedy kdo ukradne stovky tisíc je zloděj. Kdo ukradne miliony a miliardy je dobrý ekonom. V článku projdeme korupcí od spodu. Od městské policie, zastupitelstva, přes ministerstvo, až po samotnou vládu a BIS.

Městské zastupitelstvo a policie proti občanům

Nyní si můžeme na příkladu uvést, jak městská policie (ne)hájí naše zájmy a jde proti nám, našim svobodám, když místo nich hájí zájmy zastupitelů obcí a jejich peněženek.

Ve Třebíči jsou totiž policisty šikanováni nejen novináři, ale také občané, jejichž zastupitelstvo jedná proti nim. Celá kauza začala zájmem třebíčského novináře Františka Ryneše, který již 2 roky upozorňuje na podivný prodej lukrativních městských pozemků, na kterých mají stát nové supermarkety.

Výběrové řízení organizované radnicí skončilo podezřelým výsledkem. Vítězem pozemku o rozloze 2,4ha se totiž nestal ten, kdo nabídl nejvyšší cenu, ale ten, který slíbil postavit jako bonus supermarket na okraji Třebíče v části Borovina (kde si ho ovšem obyvatelé nepřejí). Radnice neuvedla kritéria, podle kterých měla vybrat vítěze, čímž se opět dostáváme ke klasické netransparentní soutěži, kterou organizuje obvykle ten, kdo je za zvolený výsledek zaplacen nebo z výsledku jiným způsobem těží. Nejvíce za pozemky nabídla firma Agiles z Vysokého Mýta. Ta nabídla 44,4 milionů, zatímco firma Limareal, která soutěž nakonec vyhrála, nabídla pouze 30 milionů. Zastupitelé Třebíče to zdůvodňují tak, že firma Limareal nabídla k penězům další výhody, které se městu hodily: dotaci místním hokejistům a stavbu dvou menších obchodů, což dohromady dělá 39,5 mil. korun. Firma Agile, která měla se stavěním supermarketů již zkušenosti, neboť měla za sebou již patnáct těchto staveb, nabízela kromě 44,4 mil. korun ještě stavbu odvodňovacího poldru za 15 mil., což pro město dělá dohromady 59,4 mil. korun. Ve výběrovém řízení tedy vyhrála firma, která městu nabízela celkem o 19,9 mil. korun méně. Byla až třetí v pořadí v žebříčku výhodnosti pro město. Zajímavé také je, že firma Limareal si kromě schváleného obchodu ve výběrovém řízení, mohla bez výběrového řízení přikoupit od města ještě 0,5ha navíc za 7,5 mil. Tento pozemek přitom prodala firmě Lidl za 27 mil., čili se ziskem 300%. Z tohoto výpočtu tedy vyplývá, že ve finále firma Limareal dohromady zaplatila jen 20 mil. korun. Tedy o 39,4 mil. korun méně, než firma, která byla původně ve výběrovém řízení na prvním místě. Proč tedy město tak výhodný obchod neuzavřelo samo a proč na nový pozemek pro Lidl nevypsalo výběrové řízení? Zastupitelé to vysvětlují tím, že výběrové řízení schvalovat nemuseli. Ve smlouvě s Limarealem byl totiž výraz „cca 2,4ha“, nikoliv jen „2,4ha“. Ve skutečnosti ale každá parcela se svým číslem musí mít schválené výběrové řízení podle zákona. Smlouva je právně neplatná, ovšem prostředky k zabránění těchto machinací neexistují.

Třebíčský novinář František Ryneš má zkušenosti s tlakem zastupitelstva k potlačení informovanosti o této kauze. V tlaku žil již dlouho, neboť věděl, že jako jeden z mála třebíčských novinářů je pro zastupitelstvo, v jeho nepostižitelných akcích, trnem v oku. Že má vážné problémy si uvědomil až tehdy, když se v místním podsvětí začalo hovořit o tom, že by jej měl někdo zbít a umlčet kvůli výše zmíněnému výběrovému řízení a kvůli jeho zájmu o tuto kauzu. Žádalo si to prý zastupitelstvo města, konkrétně tehdejší starosta Miloš Mašek /ČSSD/ a jeho zástupce Stanislav Mastný /ODS/ (tyto informace byly potvrzeny skrytou kamerou). Tlak poznal doslova na vlastní kůži. Navštívili jej dva pánové, kteří jej zmlátili tak, že po pár kotrmelcích, pěstích a kopancích skončil v řece Jihlavě zády ke břehu a měl vodu až po ústa. Takže měl v podstatě pod hladinou celé tělo. Tímto ale přesvědčování pana Ryneše, o správnosti jednání zastupitelstva, neskončilo. Díky tomu, že své napadení zveřejnil, si radnice asi řekla, že to pan Ryneš nepochopil, a že jej bude muset přesvědčit lépe. Pan Ryneš si pro důkazní materiál, který by mohl předat policii, pořídil kameru, která snímala jeho byt a ulici před ním, neboť záznamy policejních kamer při minulé potyčce podle policie prý neexistují, protože systém zrovna nebyl v provozu. Radnice navíc policii podala vyjádření, podle kterého si pan Ryneš vymýšlí. Kamera v 0.30 natočila dva neznámé mladíky. Jeden z nich rozbíjel střelnou zbraní okno Rynešovy jídelny. Poté se oba otočili a odešli pryč. Pan Ryneš tvrdí, že podezřelých útoků už si zažil celkem šest a každý útok byl proveden krátce poté, co zveřejnil nějaký článek proti radnici města.

Do Třebíče přijel při těchto událostech také štáb Česká televize, který se snažil zapojit a zjistit všechny možné informace. Štáb byl ale ze zasedací místnosti na veřejném zasedání zastupitelstva na rozkaz současného starosty Ivo Uhera /ODS/ protiprávně vyveden městskou policií. Policie totiž z veřejného zasedání může vyvést jen narušitele pořádku a reportéři se jen spořádaně ptali Starosty na nepříjemné otázky. Městská policie je legitimovala, přičemž policii přes rameno do dokladů nahlížel Ivo Uher. Policie tomuto nijak nezabránila, ba naopak vypadalo, že to dělá schválně, čímž jednoznačně opětovně porušila zákon, neboť nechala nahlížet do osobních údajů třetí osobě. Navíc pochybila tím, že reportéry vůbec legitimovala, neboť porušila §12, kde jsou vymezeny taxativní podmínky pro legitimaci, které ovšem nebyly naplněny. Ven vyšel také současný místostarosta Miloš Mašek /ČSSD/ (ano, jde o toho samého, který společně se Stanislavem Mastným měl žádat o „utišení“ místního reportéra Ryneše) a fyzicky napadá kameramana České televize. Navíc před policisty sliboval, že pokud se tento film bude někde vysílat, tak se nemají na co těšit. Policisté jen přihlíželi a nijak nereagovali, čímž opět porušili zákon, neboť měli konfliktu zabránit. Dále nezajišťovali důkazy, ani nesepisovali svědky incidentu, což jim zákon rovněž nařizuje. Reportéři tedy zavolali policii ČR a požádali starostu Ivo Uhera a městskou policii, aby na její příjezd počkali a svědčili o incidentu. Starosta však řekl, že mu je chladno a jde dovnitř, přitom řekl městským policistům, že můžou jít. Na výtku reportéra starosta odvětil, že mají reportéři smůlu, protože policistům velí on, což už připomíná totalitní moc nějakého gubernátora z východního Ruska.

Někteří obyvatelé Třebíče tvrdí, že si podobné chování zastupitelstva a policie zažívají již několik let. Například zde žijící lékařka Dita Šteflová má problémy s místním Zanzi barem, v kterém se scházejí pochybné osoby (i místního podsvětí), kteří obtěžují pacienty a sousedy hlasitou hudbou, křikem, močí na fasády domů, čímž budí veřejné pohoršení. Občané se problém se snažili řešit přivoláním policie, stížnostmi na městský úřad, finanční odbor, stavební odbor a na starostu města. Policie ani jednou nezasáhla, resp. zasahovala spíše proti stěžujícím občanům. Legitimovala je, tloukla a zvonila občanům na dveře s tím, že ruší sousedy poslechem rádia. Pokud se ptali přímo na městské policejní služebně, tak dostali od policie přes mříže odpověď, že nejsou oprávněni občanům sdělovat, co se ve vyšetřování děje. Odvolávali se na svého nadřízeného, kým je právě pan starosta Ivo Uher, který jim případně dá pokyny, aby vyšetřování zveřejnili, nebo nikoliv. Při dotazu občanů, zdali může městská policie požádat svého nadřízeného o toto povolení, dostávají odpověď, že městská policie tyto pokyny nepotřebuje, resp. neví, co po ní občané chtějí. Když se snaží spojit se Starostou, tak se například dozvídají, že má dovolenou. Jeho zástupcem je již známý Miloš Mašek (první místostarosta), který se veřejně odmítá bavit a má například různá neodkladná jednání. Dalšími zástupci starosty, na které se občané mohou obrátit, jsou místostarosta Jan Karas a místostarosta Stanislav Mastný (také již známá osoba). Tyto osoby však také trpí nedostatkem času a tak se vlastně občané ocitají v začarovaném kruhu. Zastupitelé přeci musí řešit jiné problémy než ty jejich.

Myslíte si, že jde o jeden z mála příkladů korupce ve státní správě? Že jde o ojedinělé chování městského zastupitelstva a policie? Pak Vás možná překvapí slova Marie Benešové, pod jejíž úřad spadá stíhání korupce: „S těmi místními vlivy samozřejmě souvisí to, že tamní podnikatelské skupiny jsou mnohdy spojené s policií. A to je pak těžké něco odhalovat. To byl případ třeba Karlových Varů nebo Brna. Když vám samotní policisti přiznávají, že konkrétní provinilec z jejich řad má takové vazby na ostatní vlivné figury ve městě a drží je v šachu, tak si říkám, kde to proboha žijeme.“ A nyní se paní Benešová již plete: „Řekla bych, že těžiště korupce je nyní v komunální sféře. Je to skoro v každém větším městě. Ti pánové nahoře už si to přece jen tak nedovolí. Novináři je víc hlídají a je na ně mnohem víc vidět. Takže myslím, že aféra senátora Alexandra Nováka je posledním paběrkem z vrcholné politiky. Teď se korupce a machinace se zakázkami rozjely na nižší úrovni. Pomalu každý starosta se chová jako gubernátor. Samozřejmě jsou mezi nimi i slušní, ale bohužel, spousta z nich podlehla těžkým místním vlivům, na což upozorňuje i Evropská unie. Propojení podnikatelské sféry s komunální politikou je prostě šílené a vzájemně si hrají na sebe.“

Proč se paní Marie Benešová plete? Protože zde to celé jen začíná. Nese se to dále přes vysokou politiku, až do samé vlády.

Korupce na ministerstvech

V této kapitole si opět uvedeme příklad, neboť velkému a nepřehlednému množství kauz ohledně korupce se nevyhne žádné ministerstvo, a kdybychom si všechny kauzy měli uvést, tak byste nečetli článek, ale knihu.

Karel Sehoř /ODS/ v poslanecké sněmovně: „Jestli je něco opravdu průzračného, jestli sněmovna do něčeho opravdu vidí, pak je to fond dopravy a ne státní rozpočet“. Toto vyjádření otřese asi nejedním čtenářem tohoto článku. Neboť státním rozpočtem se nebudeme vůbec zabývat. Budeme se zabývat jen jednou příkladnou kauzou netransparentní veřejné soutěže, na kterou je dobře vidět. Ovšem čím hlouběji jdeme, tedy čím výše v politice, tím složitější ty „křišťálově čisté kauzy, které už křišťálově čistější nemohou být“ (záměrně jsem použil slova někdejšího premiéra Stanislava Grosse /ČSSD/, který nedávno „zázračně“ zbohatl) jsou, aby se hůře rozplétali. A tím otřesnější je tedy představa, že fond dopravy je oproti státnímu rozpočtu průzračný.

Fond dopravy je fond, na kterém se sbíhají peníze pro stavbu silnic a dálnic a kontroluje jej poslanecká sněmovna.

Dálnice D8 (vedoucí z Prahy do Drážďan přes české středohoří) je dražší než v Německu. Místo původních 7 miliard bude stát 14 miliard, ač křižovatky a mosty byly nakonec naprojektovány laciněji a jednodušeji, přičemž firmy vyhrály veřejnou soutěž na původní projekty. Mezi takové velké změny patří třeba křižovatka Strakonická. Původně mělo jít o nejsložitější mimoúrovňovou křižovatku na celé trase jižního pražského okruhu. Nyní má jít o křižovatku ve tvaru kruhového objezdu. Projekty za stovky milionů a videa za stovky tisíc tak byly k ničemu. Zavěšený 236 metrů dlouhý most přes Vltavu měl být, vzhledem k exponovanosti místa, stavební dominantou číslo 513 a 514 na březích Vltavy. Místo něj se ale má stavět most nezavěšený, žádnou stavební dominantou tedy nebude. Podle podmínek přísné veřejné soutěže se stavět nebude. Ve veřejné soutěži se tak zbytečně snížil počet konkurentů a tím vzrostla cena.

Cena ve finále po těchto konečných změnách v projektech ale zůstává stejná. Čili na změně projektů, z předem schválených, za jednodušší, méně náročné a lacinější, vydělají stavební firmy, ale stát kupodivu neušetří vůbec nic. Evidentně se tedy jedná o zmanipulovanou soutěž.

Ministerstvo silnic a dálnic se při zájmu médií pokusilo údaje zkreslit. Jiří Hodač /ODS/, náměstek ministra dopravy, argumentoval tím, že jsou dnes kladeny větší nároky na zabezpečení v tunelech. Podle profesora ČVUT Pavla Přibyla (největší česká kapacita na bezpečnost v tunelech) který normu bezpečnosti stanovil a na kterou se ministerstvo odvolává, není v upravených pravidlech nic, co by mělo stavbu prodražit. Dalším argumentem ministerstva dopravy bylo, že jsou stavby dražší o 40% kvůli inflaci. Podle mluvčího ČSÚ Ladislava Pištora je navýšení ovšem jen 19%. Další zajímavostí je rezerva 30% v tomto fondu, ač běžně bývá 10%.

A to nejlepší nakonec. Největší změna na obchvatu Prahy se chystá v tunelech. Ministerstvo silnic a dálnic totiž změnilo projekt a rozšířilo jeden z tunelů o ¾ metru. Do tunelu tedy půjde o stovky milionů korun navíc. Má jít o ono zabezpečení tunelů podle nových norem, které to ovšem vůbec nepožadují. Naopak. Nové řešení krom zadané české normy porušuje i normy evropské.

Projekty se tedy i přes veřejnou soutěž mění, výdaje zvyšují a veřejná kontrola nefunguje. Celý proces je tak neprůhledný a zmanipulovaný, že jde evidentně o korupci více politiků na ministerstvech silnic a dálnic a také na ministerstvu dopravy.

Vláda s BIS proti občanům?

Možná si někdo řekne, že je nadpis této kapitoly příliš expresivní. V následujících řádcích si ale uvědomíte a položíte si takovou otázku určitě i vy. Čí zájmy vlastně vláda a bezpečnostní informační služba hájí? Naše, nebo kapitálu? A jakého kapitálu? Legálního, nebo ilegálního? Nebo je to vlastně jedno?

Marek Dalík – nejbližší spolupracovník Mirka Topolánka, za firmu New Deal Communications, se pohybuje ve správě věcí veřejných, nezastává žádnou oficiální funkci, takže nepříjemné dotazy může odkázat na to, že se na něj nevztahují jako na jiné vysoké úředníky, či politiky.

New Deal Communications je firma Marka Dalíka. Vznikla jako ELU+ (Elektrárna Úžín), tedy neexistující elektrárna, neboť pozemky společnosti jsou de facto smetištěm, založená panem Lubošem Marečkem. ELU+ měla původně rozvíjet dál projekty tlakové plynárny v Ústí nad Labem. Luboš Mareček, přes protesty malých akcionářů, plynárnu ovládl a soud s nimi vyhrál.

Soudcem byl, dnes již známý, Jiří Berka, který čelí obvinění ze zločinného spolčení v kauze zmanipulovaných konkurzů, v největším z justičních skandálů po roce 1989.

Ač plynárna byla zcela nefunkční, v areálu bylo v zemi ohromné množství rtuti a pozemek byl nevyužitelný, proudilo přes ni ohromné množství peněz. Například když se v Ostravě hroutila Union Bank, tak z její dceřiné společnosti NAB Factoring dorazilo 100 milionů korun. Podle Marečka šlo o úvěr na stavební práce, i když sám přiznával, že v areálu nic postavit nelze. Mareček tajně vlastní společnosti, o kterých nechce hovořit. Ale jsou to společnosti Genova, NOWAK, dříve Energetické stavby, TEKO Trmice, EKONOMIE CZ Tlaková plynárna, DC AUTO , Autocentrum Libouchec, RYBENOR a další. Jejich portfolio, podle jeho slov, je 0,5 miliardy korun. Luboš Mareček používá ke krytí svých aktivit „bílé“ koně. Jsou to p. Machalouš (TEKO, Rybenor), Aišman, Vaculík, Douša, a další jeho zaměstnanci, jako účetní, noční vrátní jsou v jeho dozorčích radách, nebo jej zastupují při jednáních. Zajímavostí jsou přesuny zaměstnanců mezi jednotlivými firmami přes Úřad práce v UL a to tak, aby vždy "vytvářel" pracovní místa. Po vyčerpaní státní podpory je propustí, nebo firmu zruší a uvede do chodu další opět s podporou. Zaměstnancům se nemění ani židle či nářadí. V letošním roce přebudoval strukturu jeho panství a některé své aktivity přenesl do nového působiště ve Svobodě nad Úpou.

NAB Factoring má kromě Luboše Marečka další klienty, jako je například firma Setuza, kterou vlastnil dnes taktéž známý František Mrázek a Tomáš Pitr. První byl roku 2006 zavražděn, druhý je na útěku (byl odsouzen k bezpodmínečnému trestu odnětí svobody).

Marek Dalík firmu New Deal koupil od Luboše Marečka na doporučení Martina Novotného. Tomu ve chvíli, kdy toto doporučení Dalíkovi dal, hrozilo 12 let ve vězení za zkrachování Kreditní banky Plzeň. Měl zneužívat informace v obchodním styku, nakonec byl ale osvobozen kvůli nedostatku důkazů. Po bance zbyl dluh 12 miliard korun. S panem Novotným Dalíka seznámil Jaroslav Veverka – známá osoba s majetkovými podvody. V roce 2001 přichází Martin Novotný s Jaroslavem Veverkou za Mirkem Dalíkem a pomáhají mu dostat se k Mirku Topolánkovi tím, že místo malé firmy New Deal zařizují velkou akciovou New Deal Communications, což má být firma na public relations. A teď pozor: nejde tedy už o firmu jen Mirka Dalíka, ale také Jaroslava Veverky a Martina Novotného. To oni Dalíka angažují jako nejbližšího spolupracovníka Mirka Topolánka. Prvním počinem bylo získání mnoha „černých“ duší, kdy při výběrovém řízení hostesek získali mnoho kopií dokladů, většinou studentek, na které čerpali peníze, pro černé fondy ODS. Mimo jiné posílali mzdu paní Topolánkové, která tam nikdy nepracovala a sama na to přišla za několik let, při kontrole sociálních plateb.

ČEZ si s Jaroslavem Veverkou, Martinem Novotným, Lubošem Marečkem a Richardem Hávou (ze zbrojovky Omnipol) „plácají“na dotaci neexistující elektrárny Úžín – tedy objektu, který měl být zrekonstruován. O této akci však kupodivu nemá informaci Ústecký Magistrát, CzechInvest a údajně o tom neví ani Miroslav Kalousek, jako ministr financí. Příběh pokračuje dál přes firmu KapaTrade, která je spojena s Richardem Hávou. Společností, které se v různých podivných transakcích podílí je mnoho. Zdá se ale, že všechny něco spojuje – společnost Noen, kterou vlastní Andor Šándor (bývalý šéf vojenské rozvědky a do r. 2006 poradce Mirka Topolánka). V této společnosti také působí Jaroslav Veverka a Martin Novotný, kteří, jak už víme, jsou společníci New Deal Communications, jejímž představitelem, nejbližším spolupracovníkem Mirka Topolánka, je Mirek Dalík. Hlavní aktéry příběhu spojuje jedna adresa. Veleslavín, Na Okraji 335/42. V roce 1999 tu vznikla společnost Moravskoslezská důlní, ve které se sešli Mareček s Novotným a také Kamila Pelikánová, bývalá manželka Novotného a vedoucí kanceláře ústeckého primátora Petra Gandaloviče, který je dnes ministrem zemědělství v Topolánkově vládě. Kamila Pelikánová teď řídí komunikaci firmy Prodeco, která svěřila svou propagaci firmě New Deal Communications, což média kritizovala jako střed zájmu, neboť firma premiérova nejbližšího spolupracovníka uzavírá smlouvu se společností, kterou spoluvlastní polostátní ČEZ (kde má stát rozhodující slovo, jako většinový akcionář a premiér jej zastupuje, jako předseda představenstva), přičemž Kamila Pelikánová ještě vlastní svojí firmu, která navíc podezřele sídlí v Ústí nad Labem, v areálu tlakové plynárny.

Další zajímavostí je, že společnost Moravskoslezská důlní sídlí na stejné adrese, jako společnost Areass, ve které 5 let působil Martin Novotný a tato společnost postavila byt Radky Kalouskové, manželky současného ministra financí Miroslava Kalouska. Jde o byt, který vyvolal mediální rozruch, protože se k bytu Kalouskovi dostali přes Rycharda Hávu a později zavražděného podnikatele Lubomíra Kašáka, bratra Radky Kalouskové.

Při detailním pohledu na firmu New Deal Communications, jejíž představitelem je Mirek Dalík, se nabízí otázka, proč je Mirek Topolánek úzce spojen s firmou, s malým obratem a prakticky nulovým ziskem, založenou pochybnými lidmi. O jeho úzkém spojení se dočteme na jeho webových stránkách, kde píše, že na lidi z této firmy naráží na každém kroku. Reportéři České televize napsali Mirkovi Topolánkovi dopis o znepokojivých skutečnostech v jeho bezprostředním okolí a žádali jej o schůzku, aby mu mohli předat důkazy. Dopis odeslali na úřad vlády, ale odpověď od Mirka Topolánka nepřišla. Místo toho volá Mirek Dalík, který přitom na úřadu vlády nepracuje a kterému žádný dopis neposlali. Dále si prý také dopis čte Jaroslav Veverka. Novou otázkou tedy je, zdali se k těmto mafiánům nedostávají také jiné informace, určené výhradně premiérovi, včetně strategických od tajných služeb, které by mohly těmto pánům sloužit pro plánování politické korupce na nejvyšších postech.

Zástupcem Luboše Marečka pro korumpování justice a policie je Lubor Paník, který se od počátku na všech akcích podílí, patří do skupiny kolem soudce Berky a má téměř neomezené kontakty na soudy, státní zastupitelství a policii.

Tím to ale nekončí. Miroslav Kalousek posílá do zpustlého areálu elektrárny, na kraji Ústí nad Labem, ještě 200 milionů korun. Tak vysoká je totiž státní garance za odstranění ekologických škod. Adresátem peněz je tlaková elektrárna Luboše Marečka. Další „dárce“ by mohla být p . Točnerová, vedoucí sekretariátu krajského hejtmana Šulce. V době kdy čelila obvinění z defraudací ve školství, ji zaměstnal Lubomír Mareček ve své firmě s platem 30000.- Kč, odkud ale záhy přešla jako vedoucí volební lídr ODS. Nyní je ve funkci pro přidělování dotací z Eurofondů a má se chystat na převod značné sumy do Tlakové plynárny na likvidaci ekologické zátěže. Mimo jiné se účastnila jednání s p. Marečkem o dodávkách zboží pro Rybenor , podvodně uloupený majiteli, a obhospodařovaný p. Machaloušem pro p. Marečka a stranické přátelé.

Nedávno se do médií dostala zpráva o úniku tajných informací z BIS, v kterých byly i identity tajných agentů. Data se objevila mezi podnikateli. Podle bezpečnostních expertů by tato událost mohla mít fatální následky. Podle Karla Randáka, bývalého šéfa civilní rozvědky, hrozí zainteresovaným osobám nebezpečí. „Je tu možnost zneužití dat v obchodním styku, v konkurenčním boji či při korupci. Naskýtají se široké možnosti vydírání, ovlivňování veřejných i neveřejných zakázek,“ napsal Randák pro MF Dnes. Podle serveru Aktuálně.cz se do nepovolaných rukou dostal například seznam operací, na nichž ekonomický odbor pracoval (včetně krycích názvů), ale také agenturní síť, tedy seznam osob, které s tajnou službou spolupracují.

Tato kapitola byla 3.1.2009 rozšířena o doplňující informace, které zaslal čtenář Jan.

Nehezká budoucnost

Na zneužití policie v politickém ovlivňování jsme si již zvykli. Asi nejviditelnější ovlivňování v politických kauzách byla Kubiceho zpráva, kterou prý omylem zveřejnil novinářům současný ministr vnitra Ivan Langer /ODS/ a dostal za to pokutu. Pokud takovému člověku není odebrána bezpečnostní prověrka, pak se nemusíme ani v nejoptimističtějším duchu těšit, na konec unikání tajných dokumentů. Pokud není potrestán člověk, který tuto zprávu dával účelově dohromady, ač mu to jeho nadřízení vyčítají, pak se nemusíme ani v nejoptimističtějším duchu těšit na konec zmanipulovaných policejních vyšetřování a konec zmanipulovaných voleb. Pokud není vyšetřován Mirek Dalík z korupčních afér, kdy před skrytou kamerou říká novináři, že uplatí několik poslanců, aby vláda mohla existovat, a najednou se objevují dva přeběhlíci, pak se nemusíme ani v nejoptimističtějším duchu těšit na končící politickou korupci. Pokud ve vládě zůstává člověk, který je policií stíhán za majetkovou trestnou činnost, jako je vicepremiér Jiří Čunek, pak nemusíme ani v nejoptimističtějším duchu věřit, že politici obecně začnou brát svojí funkci jako funkci veřejného zájmu, tedy že slouží nám občanům, nikoliv firmám, které si je platí. Pokud unikají nejtajnější zprávy z BIS o Radovanu Krejčířovi, jeho umění, návodech na státní podvody a korupci mezi podnikatele a spis Radovana Krejčíře nechá státní zástupce v autě na sedadle tak, aby jej každý lehce ukradnul a Krejčíř měl tak důvod, aby v ČR nemohl být souzen a nadále si běhá po svobodě, pak se nesmíme divit, že podle jeho návodu se takto začne chovat kde kdo a že politici v této džungli budou chtít také přežít a „uživit se“.

Komentáře » přidat

sledovat diskuzi: E-mailem | RSS

RIP

reagovat

Kauza Ryneš pokračuje aneb: Nepřesnost nebo ú
V souvislosti s analýzou aktivit bývalého šéfredaktora a ředitele Horáckých novin překvapily zasvěcené čtenáře některé údaje uvedené v oficiálním životopise Ing. Františka Ryneše - nově zvoleného guvernéra distriktu 2240 pro Čechy a Slovensko. Protože předpokládáme, že autorem je on sám, hledáme odpověď na otázku, proč uvedl zřejmou nepravdu. Na oficiálních stránkách se totiž píše: „Své působení v novinách krátce před začátkem svého guvernérského roku ukončil a stal se novinářem na volné noze.“ Možná se může jednat o stylistickou neobratnost pana inženýra Ryneše (zvoleného rotariány). Ovšem u novináře, který usilovně dbal o údajnou přesnost informací v jím řízených novinách, by tak šlo o profesionální nedůslednost. Navíc nás zaujalo, že dlouholeté období svého profesionálního života zhodnotil ve svém životopise, přes jeho bouřlivost, tak málo slovy. Pokud to ovšem nebyl úmysl! Skutečnost je totiž poněkud jiná. Guvernér (zvolený rotariány) totiž své působení v novinách neukončil, ale obdržel ze své pozice ředitele výpověď. Důvod takového rychlého kroku nového vedení však nebyl náhodný. Podpořily ho především mnohé zjištěné informace o jeho hospodaření v novinách. Od výkonu funkce se mj. očekává vysoká míra loajality k majitelům novin. Nebyl jím on sám, jak se mohlo zdát, ale i další dva partneři. Proto je s podivem, že mohl svou letitou nečinností ve funkci ředitele např. zapříčinit Horáckým novinám milionovou škodu za nevymáhání pohledávek od dlužníků, že včas dlouhodobě neplatil za řádně dodané služby svým dodavatelům, že svým věrným spolupracovníkům ze sazečské firmy dlužil tolik a tak dlouho, až, podle názoru jednoho z těchto lidí, ohrozil sociální situaci jejich rodin. Znalcům z oboru podnikového účetnictví není také jasné, proč nelogicky zakládal nové účty firmy, aniž pro to byl důvod. Zatajovalo se tak něco? Svébytný postup také pan ředitel Ryneš (zvolený rotariány) zaujal při vydávání P.R. článků, které v normálních novinách podléhají zúčtování. Noviny za ně mohly získat statisíce. Mnozí inzerenti zase po jeho odchodu pocítili zvýšení cen za zveřejňovanou inzerci. Nelze se divit jejich roztrpčení. Nebyla to však zlovůle nového vedení novin. Jen návrat k dodržení cen, veřejně dlouhodobě v novinách prezentovaných v cenících. Co vedlo Ing. Ryneše a jeho podřízené z inzert-ního oddělení k účtování likvidačních slev za inzerci, se můžeme jen domnívat. Navíc pro takový postup Ing. Ryneš neměl svolení ostatních společníků a hospodařil tak patrně i na cizí účet. Možná šlo pouze o nešikovnost pana Ryneše, zaneprázdněnost nadměrnou novinářskou prací nebo o prosté manažerské selhání. Na druhé straně se lze přesvědčit, že na sobě v tomto období pan guvernér opravdu nešetřil. Neváhal si vyplácet horentní odměny, neodpovídající především možnostem novin. Jenom špatný sedlák totiž krávu dojí, aniž by ji dostatečně krmil. Takový postup je nejen překvapivý, ale především neprofesionální. Proto byl rychlým propuštěním ředitele Ryneše ukončen. Co říct závěrem? Nelze jen než pomyslet si, že rotariánští voliči pana guvernéra neznají všechny peripetie z jeho života a práce v Horáckých novinách. Když už o tom nehovořil ve svém Curriculum Vitae pan Ing. Ryneš sám, pokusíme se čtenáře, nejen o jednotlivých problémech guvernérovy dlouholeté manažerské činnosti v tomto periodiku, průběžně informovat i v budoucích vydáních novin alespoň my. Bylo by totiž škoda, aby kvůli jednomu člověku utrpěla pověst Rotary International - této nadmíru počestné celosvětové organizace, oprávněně se honosící takovými přívlastky, jakými je čistý morální profil, dodržování vysokých etických zásad ve všech povoláních, skládající se z dospělých osob pevného charakteru a dobré pověsti v podnikání, sloužících druhému apod. Rotariánské heslo: „Jsouce si vědomi svého důstojenství, je naším předsevzetím konat jen to nejlepší!“ přece musí platit i pro hlavu českých a slovenských rotariánů.

Posláno v 09:57:24 | 09.08.2009

Tototrvalo

reagovat

Ředitel Ryneš propuštěn
V souvislosti se změnami v redakci jmenoval většinový vlastník výkonným manažerem Horáckých novin Ing. Petra Typlta. Ten vzápětí propustil z funkce dlouholetého ředitele a šéfredaktora Ing. Bc. Františka Ryneše. Novým šéfredaktorem byl jmenován PhDr. Ivo Nechvátal. Spolupráci ukončil také vedoucí inzertního oddělení Ing. Petr Malec. Novou manažerkou inzerce jmenovalo vedení Horáckých novin paní Věru Popelářovou. Vedení redakce se do budoucna zaměří především na zkvalitnění Horáckých novin tak, aby lépe odrážely potřeby čtenářů a vyváženě a pravdivě informovaly o dění v regionu. (red)

Posláno v 19:14:05 | 04.07.2009

Pavlat

reagovat