
18.02.2008, 16:02
Václav Klaus vyhrál volby díky dvěma hlasům, přičemž šlo nejspíše o hlasy získané korupcí. Žijeme opravdu v mafiánském prostředí, jak prohlásila kandidátka Bobošíková? Vláda a prezident jsou voleni na základě korupce - mají tedy skutečný mandát a můžeme jim věřit? Kdo ve volbách opravdu vyhrál?
V pátek 8. února se konala, za velkého zájmu veřejnosti, prezidentská volba, která začala velice důstojně. Možná tak důstojně, že leckterý občan zapomněl na to, že ve Španělském sále, kde se senátoři a poslanci sešli, jsou ti samý zákonodárci, kteří se nedůstojně přetahují nejméně od období parlamentních voleb roku 2006, kdy se rozpoutali krvavé lázně, v kterých se každá strana řádně vykoupala. Než začala procedurální krize, bylo možné se dozvědět mnoho zajímavých informací o náhledu obou prezidentských kandidátů Václava Klause, Jana Švejnara a nakonec i politických stran, na prezidentský úřad a o roli prezidenta v našem státě.
O tom, který kandidát začne hovořit jako první, se rozhodlo losováním. To určilo, že jako první svůj projev přednese Václav Klaus, jako druhý Jan Švejnar.
Klaus mluvil spíše o sobě, a tak jeho projev nebyl moc věcně obsáhlý. Zdůvodňoval především své postoje v různých situacích, s kterými byl ve větším rozporu s veřejností, nebo s některými politickými stranami. Prohlásil, že je nadstranickým prezidentem, není politickým aktivistou, ale je politicky aktivní. Několikrát upozornil na to, že nemá žádný program, že budoucnost bude přinášet různé případy k řešení sama. Projevil přání, aby společnost byla více pokorná a myslela na druhé. Řekl také, že jsme jen 1/27 EU, a tak EU nikdy zcela nebude jednat podle ČR, nicméně vyzval občanskou reprezentaci, aby národní zájmy prosazovala ze všech sil. Nemůžeme se prý spoléhat na nikoho zvenčí, že vyřeší naše problémy, protože by to nebylo v našem zájmu, ale proti němu, jak již historie ukázala. Klaus prohlásil, že své komplexy bychom měli řešit tím, že budeme v rámci EU slyšet a nebudeme pouhými přitakávači a vykonavateli cizí vůle a cizích zájmů. Poměrně skrytě, avšak pochopitelně, vyjádřil své sympatie s politikou ODS, naopak nesouhlas s politikou ČSSD a Strany zelených, když hovořil o sociální solidaritě a životním prostředí. Podobně opatrným a obecným způsobem vyjádřil i souhlas s americkým radarem v ČR. Dal najevo, že uznává konzervatismus kdekoliv na světě, bez ohledu na rozlišnost kultur. Zmínil se i o potřebě více sjednotit národní stanoviska a strategii z dlouhodobého měřítka pro úspěšnější prosazení zájmů v zahraničí. „Morální krizi“ české politické scény zevšeobecnil jako „morální krizi“ národa a naznačil, že morálka našeho národa, z historického pohledu a z pohledu jiných států, není špatná. Připomněl také, že si na morální problémy společnosti stěžuje každá starší generace. Pro upřesnění vyřkl některá svá morální stanoviska. Zmínil, což se dalo vzhledem k jeho konzervatismu očekávat, že je proti eutanazii a proti tzv. politické korektnosti, která může za „dvojí tvář politiků“ a která také může za různá nevyřešená společenská témata. Možná tím chtěl ČSSD připomenout, že usiloval o tzv. „velkou koalici“ r. 2006, nicméně abstraktnost tohoto vyjádření dovoluje pouze spekulaci. Nakonec dal příslib, že pokud bude zvolen, pokusí se zákonodárce nezklamat.
Prezidentský úřad hned na začátku projevu spojil se slovy: úcta, služba a odpovědnost. Nepřímo projevil nesouhlas s vizí této funkce Václava Klause. Řekl totiž, že by prezident neměl být soupeřem politických stran, vlády, či dokonce moci soudní. Prezident by, podle Švejnara, měl být jejich partnerem. Dále ale s Klausem souhlasil, když řekl, že by prezident neměl mít svůj program. Podotknul ale, že má mít svůj styl a své téma, kterým je pro něj „Česká republika bez bariér“. Bariéry nevidí fyzické, ale psychické, které si v sobě neseme od totality. Vadí nám v tom, podle jeho slov, být ještě úspěšnější, než jsme. Posteskl si, že by politika měla být službou a místo toho ji občané vidí jako symbol osobního prospěchu a korupce. Nepřímo na Klause zaútočil, když řekl, že prezidentský úřad má u českých občanů nesmírnou prestiž, a že tato obliba může leckoho svádět k budování své popularity. Prezident by měl být ale zodpovědný, neboť i on nese odpovědnost za nízkou popularitu politiky jako celku. Měl by stmelovat politické strany v zásadních plánech, které jsou na více volebních období, jako jsou třeba důchodové reformy, aby nebyly později zpochybňovány, přičemž podtrhnul, že prezident není hlavní ekonom ČR. V tom smyslu také ujasnil, jaké zákony nebude schvalovat. Nebude schvalovat protiústavní a amorální zákony, zákony v rozporu s tradicemi státu a právě takové zákony, které by byly naplňovány přes více volebních období a nebyly by projednávány s opozicí. Mluvil také o EU, kde dal najevo svůj názorový odklon od politiky ODS. Parafrázovat lze tak, že EU může jednat i podle ČR, neboť ČR může vyjednat podporu svých zájmů u jiných států a na oplátku podpořit zájmy těchto partnerů. Senátorům slíbil, že pomůže zvyšovat prestiž senátu jako instituce a vládě prezentaci jejích stanovisek. Vyhranil se proti názoru Klause o občanské společnosti, neboť prohlásil, že pokládá za zvlášť důležitou komunikaci s občanskou společností a nepovažuje jí za nepřítele svobody. V tom smyslu přislíbil komunikaci s méně vlivnými (méně početnými a méně bohatými) občanskými uskupeními než jak je tomu dnes. Uklidnil také ODS, že nezpůsobí ve vládě zemětřesení, což spojil se svým plánem přispění k dlouhodobé stabilitě.
Porovnání obou kandidátů v článku Klaus, nebo Švejnar?
Demokratická tradice v ČR je taková, že prezidentem je volena osobnost, která uklidňuje politické vody. V totalitě šlo spíše o politického vysloužilce, podobně jako je tomu u V. Klause a ODS. Toho si byl J. Švejnar očividně vědom, když hovořil o potřebě větší komunikace a naslouchání všech politických stran z úřadu prezidenta. Dokazoval to po svém projevu pohledem na hovořící zákonodárce, čímž budil dojem i pro sledující média, která si toho všimla, že pozorně naslouchá, zatímco Klaus, který si při přednesech listoval ve svých poznámkách, takový dojem nebudil. Klaus navíc mezi vystoupením Jiřího Paroubka /ČSSD/ a Martina Mejstříka /nezávislý/ odešel, což vzbudilo další zájem médií a na popularitě mu jistě ani nepřidalo gesto poklepávání na čelo, kterým dával najevo nesouhlas s Martinem Bursíkem, který hovořil o rozdílných názorech Klause a Strany zelených na úbytek živočišných druhů. Podle Klause totiž živočišných druhů přibývá.
V zahraničí se o našich prezidentských kandidátech moc nepsalo. Větší zmínka o nich padla víceméně jen v Německu, kde byl Václav Klaus popisován jako člověk s negativistickými názory na globalizaci a globální problémy, jako je třeba změna klimatu. O Janu Švejnarovi bylo psáno pozitivně, ve smyslu nápravy české zahraniční politiky.
Ve Francii je Klaus, na rozdíl od Švejnara, známý. Bohužel ale jako velký euroskeptik. Média očekávala, že bude zvolen a jsou zvědaví, jak bude vypadat české předsednictví EU.
Po prezidentských kandidátech o nich začali hovořit někteří poslanci a senátoři, kteří se domnívali, že jejich názor stojí za zmínku. První vystoupil Mirek Topolánek.
Předsedající Miloslav Vlček navrhnul postup, podle kterého se mělo hlasovat o tajné volbě, pokud by tajná volba nebyla odhlasována, hlasovalo by se veřejně. Tento způsob nevyhovoval ODS, protože nahrával veřejné volbě, zatímco opačný způsob, pokud by se hlasovalo o veřejné volbě, by dával ODS šanci na tajnou volbu.
Způsob, který navrhoval Vlček, byl legitimní, neboť se podle něj hlasovalo i v minulých volbách (kdy byla prohlasovaná tajná volba). Navržený způsob byl navíc navržený ústavními experty a byl předem schválený. Podle ústavních právníků a politologů bylo v souladu s ústavou a jednacím řádem, což potvrdil i předseda senátu Přemysl Sobotka (ODS). Krom toho si veřejnou volbu přáli, vyjma ODS, všechny politické strany. ODS se ale s veřejnou volbou nehodlala smířit, a tak vznesla procedurální námitku. Díky ní pak probíhalo v kuloárech celý den dohadování.
Během dne se na veřejnost vyplavilo to, co zasvěcení tušili. ODS chtěla v tajné volbě nejspíše zkorumpovat poslance ČSSD, podobně jako to udělala po volbách 2006 přes nejbližšího spolupracovníka Topolánka, kterým je Marek Dalík. Ten, podle dostupných informací, zajistil přeběhnutí poslanců Miloše Melčáka a Michala Pohanky, kteří přešli do tábora koalice, aby koalice „získala důvěru“ poslanecké sněmovny.
Vše bylo velice nápadné. Před prezidentskými volbami začal Miroslav Šlouf (známý lobbista – tzv. „šedá eminence“ z ČSSD) vyjednávat s Dalíkem a snažil se pro Klause získat uvnitř ČSSD podporu (více viz dřívější článek Prezidentem musí být Václav Klaus! Za každou cenu? ). Krátce před volbami se Šlouf několikrát sešel s Jiřím Weiglem (kancléř a lobbista Klause). Oba muži se vymlouvali na různé důvody, ovšem mezi tím co oba říkali, byl rozpor. Šlouf si navíc některé schůzky údajně nepamatoval.
Zelení a KSČM na tento skandál zareagovali tak, že požadovali veřejnou volbu, aby se předešlo kupčení hlasů pro Klause (podle některých zdrojů jsou ale náznaky, že to byla pro Zelené jen záminka a s ČSSD byli dopředu domluvení). Lidovecký poslanec Cyril Svoboda veřejně přiznal, že si chce ODS koupit hlasy KDU-ČSL zákonem o církevním vyrovnání. To ale vedení KDU-ČSL a ODS odmítlo a KDU-ČSL v reakci na to také požadovalo veřejnou volbu. Veřejnou volbu nadále požadovala ČSSD, která byla víceméně rozhodnutá již od zveřejnění setkání Šloufa s Dalíkem.
Při zákulisních jednáních do médií unikla z klubu KDU-ČSL informace, podle které Topolánek vyhrožoval poslancům této strany, že pokud nebudou hlasovat pro tajnou volbu a nebude tak zvolen Klaus, rozpadne se koalice. Dokázal tím jednak to, že nemluvil pravdu, když v pořadu Otázky Václava Moravce tvrdil, že pokud Klaus nebude zvolen, nic se nestane, ale hlavně tím dokázal spojitost mezi tajnou volbou a zvolením Klause, což dokazuje to, že se někteří poslanci stydí zvednout pro Klause ruku před ostatními. Že je za tím politická korupce si lze již bez nějaké větší dávky fantazie odvodit.
Dalším zajímavým důkazem, že ODS chtěla korumpovat zákonodárce, je záznam rozhovoru Ivana Langera s Bursíkem ve Španělském sále, kdy si Langer neuvědomil, že jej „poslouchají“ mikrofony televize Nova.
Josef Novotný /SNK-ED/ obvinil ODS z korupce také. Údajně mu nabízeli 2 miliony za jeho hlas pro Klause. V senátu se, podle něj, takto kupčilo ve velkém.
Ve čtvrtek (14. 2.) se v pozdních hodinách sešel Klaus s lobbistou Surňakem - někdejším klíčovým poradcem Grosse.
Média popisovala procedurální boj jako cirkus. Skutečnost však byla jiná. Politická vyjednání se nelišila od obvyklých. Naopak byla slušnější, i když možná emotivně vypjatější. Podle různých zahraničních odborníků naše volba prezidenta ostudou nebyla. Procedurální boje jsou u politiků zcela běžné a to při jakékoliv volbě.
Média také tvrdila, že ve volbě nešlo o kandidáty, nýbrž o přetahování několik stran. Média nejspíše zapomněla na to, že se strany přetahovaly právě o kandidáty a že o ně šlo v první řadě.
Podle médií se volba lidem nelíbila a odpuzovala je od politiky. Je pozoruhodné, že průběžně narůstalo občanů, co jí sledovali.
První volba, jak si jí odhlasovali zákonodárci, trvala dva dny. V prvním a druhém kole KSČM podporovala Švejnara, ve třetím nepodporovala nikoho. Zelení, ČSSD a SNK-ED hlasovali ve všech kolech pro J. Švejnara, ODS pro V. Klause a KDU-ČSL pro oba kandidáty. Díky absenci komunistických hlasů pro J. Švejnara nebyl V. Klaus zvolen jen o jeden hlas. Zvolen nebyl tedy nikdo a volilo se zase až za týden (v pátek 15.2.).
Většinový názor společnosti po první volbě je takový, že by byla lepší veřejná volba. Je zajímavé, že si lidé myslí, že je lepší politické handrkování nevidět. Dá se zde použít přísloví: „co oči nevidí, to srdce nebolí“.
Stejně jako u první volby se o pořadí projevu kandidátů rozhodlo losem. Kandidáti mohli, ale nemuseli vystoupit. Vystoupili však všichni.
Klaus poděkoval zákonodárcům za svůj hlas, za důstojnost některých poslanců a vyjádřil se pro tajnou volbu. Rozvedl více své konzervativní postoje a na druhou stranu prohlásil, že není mužem včerejška. Současné problémy společnosti, podle svých slov, vidí. V dalším pětiletém působení, jako prezident, chce společnost sjednocovat.
Švejnar prakticky zopakoval svůj projev z dřívějška, podobně jako Klaus, nicméně vypíchl to, že diskuse, procedurální boj a emoce jsou v parlamentu stejné, jako kdekoliv na světě. Odsoudil ale uplácení, zastrašování, apod. Poděkoval zákonodárcům za svůj hlas a za širokou podporu, kterou nikdo neočekával.
Projevila nesouhlas se zastrašováním ve Španělském sále, se sprostými výhružkami a vydíráním. Varovala nad propastí, do které se můžeme propadnout – do mafiánského režimu. České politice, podle jejích slov, dominuje korupce a hrubá síla. Názorově se přiklonila k levicovému proudu, především nesouhlasila se zdravotní reformou.
Její průběh byl podobný jako u předchozí volby. Zeleným však chyběla poslankyně Olga Zubová, která náhle onemocněla. Dalším hlasem, díky kterému byl Klaus ve třetím kole zvolen, se stal nový přeběhlík Evžen Snítilý (ČSSD). Klaus se tak stal staronovým prezidentem ČR na další období 5 let.
ODS dala najevo radost, že nepotřebovala hlasy komunistů ke zvolení Klause. Otázkou však zůstává, zdali by nebyly lepší hlasy komunistů, než hlasy KDU-ČSL za církevní vyrovnání 270 miliard korun, které bude muset ČR splácet přes více volebních období a za navrácení Čunka, díky kterému může být koalice (z které odejde Schwarzenberg) oslabena.
Dnešní průběh volby byl důstojný. Chci všechny ujistit, že oba mé prezidentské projevy platí. Doufám, že jim bylo dobře rozuměno a pevně věřím, že tomu tak ve většině případů bylo. Některé výroky se okamžitě nezapomenou, ale je potřeba jít dál, musíme se dívat dopředu. Je to v zájmu celého parlamentu, ČR a celého národa. Budu prezidentem všem občanům ČR a všem z vás. Děkuji za mé zvolení.
Gratuluji prezidentu Václav Klausovi a přeji mu mnoho štěstí. Rád bych poděkoval všem, kteří mi projevili důvěru, a i když jsem nebyl zvolen, jsem přesvědčen, že to mělo smysl. Rád bych poděkoval své manželce, občanům a celému svému týmu. Důvěry, kterou mi občané vyjádřili, si nesmírně vážím. Stal jsem se politickou osobou a cítím odpovědnost za podporu, kterou mi občané poskytli. Podpořím ČR, kde bude potřeba a budu se snažit o její zviditelnění.
To je samozřejmě otázka. Podle některých politologů se Klaus nebude muset hájit (v další volbě podle ústavy nemůže být zvolen) a díky veřejné volbě si může myslet, že je jeho mandát silnější. Může být tak ještě aktivnější a vyhraněnější než dříve. Podle jiných se naopak uklidní, protože ČR bude předsedat EU a on nebude chtít být v dějinách zapsán jako příliš negativistický politik, jako někdo, kdo blokoval sjednocování mezi lidmi a mezi národy.
Švejnar se chce dále angažovat v politice jako nestraník. Co přesně bude dělat ještě neví.
Sociálním demokratům se šikovně podařilo rozpoltit koalici. ODS se SZ nyní budou jen těžko vycházet. ODS nemůže SZ odpustit jejich kritiku směřovanou ke Klausovi. Paroubek neskrývá svojí radost.
Podařilo se jim také nejspíše sebrat hlasy KSČM, která nehlasovala pro Švejnara, jak si to přála většina jejich voličů. Neschopnost Filipa vyjednávat s ČSSD a vzrůstající vliv Grebeníčka ve straně jednoznačně znamená přiblížení komunistické strany na periferii politického spektra. Paroubek navíc komunistům vyhlásil válku, když vyzval Filipa k odstoupení, jinak ČSSD s KSČM nebude dále schopna jednat. Vyzval i voliče KSČM aby hlasy dali sociální demokracii. Hlasy pro KSČM jsou podle něj zahozením levicových hlasů, které nahrávají ODS.
V tomto bodě jde spíše o spekulaci a vývoj tohoto trendu se ještě může do dalších voleb změnit. Faktem ale je, že ČSSD volí největší procento věřících a Paroubek to před prezidentskými volbami několikrát zdůraznil. Jelikož se ČSSD odklonila od komunistů, tak jí levicovější voliči KDU-ČSL mohou dát hlas. V tom jim i nepřímo pomůže levicové křídlo KDU-ČSL, jehož představitelem je Cyril Svoboda, který dává dlouhodobě najevo své sympatie k ČSSD a neschopnost KDU-ČSL jako celku.
Mnoho lidí mělo k ČSSD negativní postoj kvůli jejich „prohlasovávání“ zákonů s komunisty na konci jejich vládního období a ČSSD se nemohla přílepku „bolševické sociální demokracie“ zbavit. Vyhlášení války komunistům díky prezidentské volbě je skvělou příležitostí, která jí této nálepky může zbavit.
Zelení si připravili partnera pro další vládní koalici po volbách 2010 a podařilo se jim odštěpit ČSSD od komunistů. Po dalších parlamentních volbách nejspíše zasednou svou pozici a budou hájit zájmy, které jsou u zelených obvyklé i v zahraničí. ODS je v koalici rozmazlovala způsobem, který nemá od převratu obdoby a díky prosazení svého kandidáta do druhé volby a díky početné podpoře ukázala, že má na to zařadit se na pozici velkých parlamentních stran.
ODS dokázala voličům, že senát není zbytečný a že podporu, jakou v něm má, dokáže využít. Topolánek obhájil své místo předsedy strany. Důvěru u všech občanů ale nejspíš tato strana nezískala kvůli spekulacím o možné korupci a díky natočeným důkazům, které ji usvědčují. Na druhou stranu je téměř jisté, že skalní voliči ODS korupci zlehčí, nebo jí zavrhnou úplně a ODS má poměrně širokou voličskou základnu.
Lidovcům se podařilo prosadit návrat Jiřího Čunka do vlády a také vyrovnání státu s církví, což jim může u praktikujících křesťanů pomoci. Na druhou stranu ale poslali další vzkaz k voličům, v kterém říkají, že jsou stále nejednotní. Slabý předseda Čunek a jeho aféry nejspíše nadále nebudou přispívat k popularitě této strany. Navíc jim leckterý volič může vytýkat, že nepřímo způsobili rozvrat koalice návratem svého předsedy, neboť Schwarzenberg z vlády, pokud se Čunek navrátí, odejde, což by pro Zelené mohlo znamenat impuls k opuštění koalice a tak jejímu rozpadu.
Komunisté se ze začátku jevili jako kandidáti na první místo. Svou taktiku ale neustáli (tzv. přestřelili), poštvali si proti sobě ČSSD, která má nyní neobvykle vysoké volební preference, oproti ostatním stranám. Díky své rozehrané hře, která se obrátila proti nim, se dostávají na okraj politické periferie. Svým jednáním nejspíše způsobili velký odliv svých voličů k ČSSD. V parlamentu již nebudou mít žádného partnera, který by se jich zastal. Pokud budou ve své politice pokračovat a napětí mezi nimi a sociálními demokraty bude eskalovat, pak je hypoteticky možné, že se parlament shodne na zrušení jejich strany. Dodnes je totiž držela ČSSD, na jejíž straně je nyní například navrhovatel zákona o zákazu komunistů a jejích symbolech Mejstřík. Záleží jen na ČSSD, jak bere své vyhlášení války komunistům vážně.
Také doufám, že se V. Klaus nebude dál vyhraňovat. Však kvůli jeho osobě, s největší pravděpodobností, ani nejsme nestálými členy rady bezpečnosti OSN
Fakt by sem se chtěl ně...
Filip 22:41:30 | 10.08.2010
Vas mrdám :D ...
Jamall :D 20:26:46 | 27.07.2010
že odpovědnost vyhrála...
není podstatné 18:32:31 | 30.05.2010